Další bezvýznamný článek na mém blogu

28. března 2018 v 17:26 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Hele - buďme si upřímný. Začátky jsou kurva těžké. V pondělí jsem ten článek napsala ráno a vydala až večer. Myslela jsem si, že ten můj jídelníček bude opravdu vypadat takhle. Ale sotva jsem došla ze školy domů a začala jsem žrát. Vše. Stydím se vám to sem i psát, zklamala jsem. Opět. O úterním jídelníčku ani nemluvím a co teprve dnes. Chcete vědět co jsem vše dnes snědla? Fajn. 2 bílé rohlíky, 2 tousty, papriku, piknik zmrzlinu, kmínovou polívku a teď do sebe cpu zapečené těstoviny. Víte jak se za sebe stydím? Hrozně.
Mám spolužačku, ta do toho spadla úplně. Měří 164 cm a má 45 kg. Má tak strašně nádhernou postavu. Ještě k tomu když vím jakým trápením kvůli tomu prochází. Byla i na 39 kg, ale to ji pak odvezli na umělou výživu. Bože, já ji tak obdivuju. Kdybych si měla představit, že bych měla 45 kg... ohh. Musím zhubnout.
Mám teď nějak dostat krámy, takže vím, že to nemá cenu zas začínat a ještě k tomu máme prázdniny, takže jsem hlídaná. Od úterý jdu do toho naplno. Denně budu jíst jen oběd - protože ten nemůžu mamce každý den odmítat. JDU DO TOHO! Nastane kurva tvrdý režim.
Holky já vám říkám, že klidně půjdu do těch nejdrsnějších ana diet. Hlavně ať zhubnu. MINIMÁLNĚ 10 kg.
Související obrázek
 

25/3/2018

25. března 2018 v 20:00 | Lana Aria Wood |  Denní jídelníčky
Po dlooouhé době se opět ozývám s jídelníčkem, žádná sláva, vím. Ale je to zase rozjezd. Na váze je 60,7 kg. Jsem ze sebe opravdu zklamaná. Nikdy jsem tak moc nevážila. Jenže opět jsem nabrala ztracenou motivace a věřím, že to zhubnu. Chci mít 49 kg. Je to můj sen.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Snídaně : bílý rohlík, pomazánkové máslo, plátek goudy, okurek 172 kcal
Svačina: nic 0 kcal
Oběd: bramborový salát s majonézou, 2 malé kuřecí řízky 210 kcal
svačina: nic 0 kcal
večeře: banán 85 kcal
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
voda: 0,5 l
kalorií celkem: 467
pohyb: -----

prostě nevím

10. března 2018 v 19:00 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Upřímně, ani nevím proč tenhle článek píšu. Jen mám nějakou neznámou touhu dát o sobě zas vědět. Dnes jsem se viděla se svojí rodinou z Kuvajtu po nějaké době. Teta se mě zeptala na to, jak se mám. Málem jsem se rozbrečela. Proč? Nevím. Tak hrozně bych o všech těch pocitech chtěla říct někomu z rodiny, chci aby mi pomohli. Uznávám, že potřebuju pomoc. Sama už tohle nezvládám.
Včera jsem se s mamkou bavily o těch jizvách na předloktí. Bylo to tak strašně bolestivé téma. Ještě k tomu, když jsem vlastně z poloviny musela lhát. Ona ví jen o tom, že jsem to udělala jen 'jednou' a že toho 'lituju'. Jako já toho lituju, ale ten pocit je pokaždé k nezaplacení.
Po delší době jsem dnes stoupla i na váhu a málem se zas rozbrečela. Skoro 60 kg. Asi před měsícem jsem měla 54 kg. Dost to na sobě vidím, mám o dost větší stehna, ruce, břicho, škaredý zadek. Na své postavě mi dost vadí i mé velké prsa. Nechci říkat kolik mi je teď let, ale když jsem měla asi 13 už jsem měla trojky prsa. A teď jsou ještě větší. Dost mi překáží při sportu - který už nedělám, protože ty prsa fakt dost zavazí. Aby mi pomohla nějaká sportovní podprsenka musela bych jich mít na sobě tak pět.
Jsem strašně ráda za komentáře u minulého článku, jsou fakt super. Dost děkuji i kočce, která mi napsala, že se nemám stříhat a proč ne. Byla to fakt skvělá rada, na takové věci jsem nepomyslela, takže děkuju:)
Hraje mi ve sluchátkách Lil Peep, zapínám The Sims 4, zahraju si a nějak v 10 má na Nově hrát Kapitán Amerika, tak budu koukat.
Mějte krásný večer
 


chci říct, že žiju (přežívám)

3. března 2018 v 19:13 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Pořád žiju. Nebo jen přežívám? Já se cítím mrtvá.
Tenhle týden bude celkem namáhavý, jelikož se můj pokoj bude měnit. Úplně. Rozhodla jsem se, nové já, nový pokoj. Přece jen v pokoji jsem pořád. Stěny už nebudou světle fialové, ale přímo bílé. Kompletně celý nábytek budu vyhazovat a kupovat nový. Taky mám v plánu začít jíst ZDRAVĚ a aspoň občas si zacvičit. Potřebuju ze svého života dostat pryč to, co mě táhne dolů. Také jsem přemýšlela o změně vlasů. Mám teď tmavě hnědé nad zadek dlouhé. Buď je ostříhám po ramena, nebo se obarvím. Změna je život, život je změna. Chtěla bych se snažit mít sama sebe ráda, ale to bude asi na delší dobu.
No, tohle jsou zatím moje plány do budoucna, ale jak se znám.. To uvidíme za pár měsíců.

Včera jsem na svůj instagram dala anketu are you happy? a víte jaké byly výsledky po 24 hodinách? 57% no, 43% yes. Je to smutné. Většina zvolila možnost NE. I lidé, kteří působí velmi šťastně a pozitivně. Další anketa byla do you like yourself? A výsledky 72% no, 28% yes. Je tak hrozně moc málo lidí, kteří se mají rádi. Bohužel, já mezi ně též nepatřím. Sebeláska je u mě na nule. Vidíme na sobě jen nedostatky a chyby. Je těžké pro nás říct o sobě něco pěkného. Je to takhle správně?

Proč si ze svého blogu neudělat zpovědnici, že?

25. února 2018 v 18:44 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Upřímně, celkem jsem se i bála zveřejnit minulý článek. Práskla jsem na sebe toho dost, ale tak co už, přece je to nějakým způsobem pořád anonymní.
Dneska jsem si přečetla ty krásné komentáře od vás a jsem strašně ráda, že vím, že tu nějaká moje podpora pořád je. Dneska jsem si uvědomila, že vlastně nemám skoro žádné kamarády. Každopádně vím, že z velké části si za to můžu já. Bývala jsem celkem dost oblíbená. Nevážila jsem si toho jak moc kamarádů mám. Chovala jsem se k ostatním (právě přemýšlím nad tím, jak bych to popsala, nechci být sprostá) no fajn, chovala jsem se jako ředitelka vesmíru, přitom jsem většině nedosáhla ani po kotníky. Nic jsem nedokázala a i přesto jsem si o sobě myslela bůhví co. Jsem přesně ten typ člověka, který si ničeho neváží dokud to neztratí. Hele, já nemám problém s tím se seznamováním. Můj problém je to, že jsem věčně doma. Nechodím mezi lidi. Můj život je o tom, že ležím, spím a jím. To jezení bych asi úplně zmiňovat neměla, když jste na blogu, který je hlavně založený na hubnutí. Mimochodem, právě jím kebab a popíjím pepsi, takže jídelníček za dnešek pravděpodobně nepřidám.
Začínám už psát zbytečnosti, tak se s vámi pro dnešek rozloučím. Jen jsem se chtěla ozvat.. aby jste věděli, že stále žiju.

Co dál?

23. února 2018 v 17:22 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Mám teď asi špatný období. Věci se mi serou v rukách. Myslím, že jsem příliš mladá na to být takhle smutná.

Kde bych začala? Asi tady. Bylo nějakého 16. prosince a mně napsal nějaký týpek, připadal mi povědomý tak jsem se na něj zeptala tehdejší nejlepší kamarádky. Jistě, znala ho. Řekla mi, že spolu něco před rokem měli, ale že spolu nespali. Fajn, nehodlala jsem se k tomu nějak víc vyjadřovat, prostě jsem si s ním psala. Byla s ním sranda, rozumněli jsme si. Začalo to mezi námi jiskřit, líbilo se mi to, chtěla jsem v tu dobu vztah. Po nějaké době jsme se chytli a začali se hádat, přidala se do toho i ta má kamarádka. Přestaly jsme se bavit jak s ní, tak i s ním. Pohádala jsem se i se svými dalšími kamarády, zrovna jsem v tu dobu měla rodinný problémy, ale to už je vedlejší. Po asi týdnu jsme se s tou kamarádkou daly ve škole do řeči a na plnou hubu mi řekla, že se spolu vyspali. Moc dobře věděla, že jsem kvůli němu pořád brečela, jak mě mrzí, že jsem se s ním pohádala.
Po nějaké době jsem jí já kráva tupá odpustila - život šel přece dál. Už byl leden a my se rozhodli, že by jsme si mohli udělat pěkný den, pustit film a dát si pizzu. Když už jsme byly u ní napadlo nás něco celkem debilního. A to, že by jsme se mohly zhulit. Zalezly jsme do sklepa, došel kamarád spálili jsme se všichni tři jak papriky a spokojeně odešly zase k ní. Nastal pořádný pocit hladu a tak to začalo. Dala jsem si KitKat, půlku pizzy, půlku plechu buchet, tyčinky, burákové máslo (na které mám, mimochodem, alergii) a dalších xxx věcí (ty kombinace byly fakt nechutné, to mi věřte). Takové malé ponaučení - nikdy nepečte pizzu, když jste zhulení. Ale to už je z cesty. Po dvou hodinách jsem odešla domů. Naštěstí jsem ten zhul celkem zajedla a dokázala jsem se chovat normálně, takže máma nic nepoznala. Namazala jsem si chleba a nacpala ho do sebe aby mámě nepřipadalo divný, že jsem celý den nic nejedla. Lehla jsem si asi v 8 večer a šla spát. Den na to jsem musela do školy, takže mi bylo ještě pořád špatně z toho jídla. A proč tohle vůbec vyprávím? Počkejte, k tomu se ještě dostaneme. Asi jsem ještě nezmínila to, že mám menší problém se sebepoškozováním. Rodina o tom nevěděla, samozřejmě. Takže jsem měla v tu dobu celé ruce a stehna dořezané, ještě do toho jsem jedla prášky, třeba tak denně 12 tabletek. Prostě sklony k sebevraždě.
A právě nastal ten den, kvůli kterému vlastně tohle vše píšu. Zrovna jsem byla nemocná, takže jsem celé dny jen spala. Byly nějaké dvě hodiny odpoledne a já se probudila. Přede mnou stála moje máma s tabletem v ruce, na kterém byl otevřený messenger. Můj. Abych to podrobněji vysvětlila, jeden den si moje máma chtěla půjčit můj tablet. Nevěděla jsem, že jsem na něm přihlášená na messengeru. Přečetla jsem si zprávy které mi ukazovala. Byly to zprávy od mé kamarádky. Zrovna mi psala, jestli má koupit ty gramy a kolik jí dám. Jistě, že jsem první zapírala, že jsem nehulila a tak. Přečetla si více zpráv a už se z toho vykroutit nešlo. Přiznala jsem, že jsem se s ní jednou zhulila. Máma mi samozřejmě nadávala, že na nás někdo pošle sociálku, že jsem feťačka a tak. Začala mi prohledávat školní tašku, jestli tam nemám trávu. Víte co jsem tam měla? Takový ten uzavíratelný sáček s potiskem marihuany. Naštěstí byl nepoužitý. Máma odešla a já si říkala, že už nic horšího být nemůže. Fajn, mohlo. Za chvíli tu byla máma znova. Vzala deku, kterou jsem byla zakrytá a odhodila ji. Vzala mojí ruku a podívala se na ní - nic tam nebylo. Vzala druhou a tam už byly řezné rány. Dala mi sakra velkou facku a začala křičet jestli jsem normální. Brečela a odešla. Pomalu jsem nevěřila tomu co je to za den. Do třetice všeho úžasného došel můj otec s tabletem na kterém byly moje nahé fotky. Zeptal se mě jestli tohle někomu posílám a zachvíli to ukázal mámě.
Na týden mi zabavili mobil a já doma měla peklo, no co se dalo čekat. Od teď vím, že všechny tajné konverzace patří na snapchat.
Každopádně, touha po sebevraždě je tu každý den a já mám větší a větší touhu to ukončit.

ZKLAMÁNÍ

4. listopadu 2017 v 10:39 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Ne, nezapomněla jsem na vás, ani na svůj blog.
Pouze jsem zklamala sama sebe a nejspíš i vás.
Poslední dny hubnutí jsem ztrácela jakoukoliv motivaci proč hubnout dál. Hlavou se mi honily myšlenky typu toho, proč se trápím, když stejně krásná nikdy nebudu.
Ale už jsem zase v tom.
Chci cítit ten pocit bolesti, že se nemůžu najíst. Každé ráno po probuzení letět na váhu a být hrdá za své pokroky.

Právě jsem se byla vážit. Jsem na 57,2 kg. Upřímně, čekala jsem takových 60-59kg. Za celou dobu neaktivnosti jsem jen jedla a vůbec necvičila. Mám v plánu se pustit do ABC diety. Dnes mám limit 500 kcal, ale i přesto se dnes budu snažit vydržet hladovku. Pokud se mi to podaří, očekávám zítra 56 kg.

Mám zapsaných asi 13 filmů na které bych se chtěla podívat a dost seriálů rozkoukaných. Také jsem včera zjistila o seriálu Red Band Society, tak jsem zvědavá jaké to je. Večer mám naplánované kino, jdu na Thora. :) I přesto, že se těším, mám obavu z pop cornu. Radši na to teď nebudu myslet, nechci se vynervovat.

Kočky, omlouvám se. Doufám, že teď už se mi bude jen dařit a dostanu se aspoň na těch 49 kg. <3 Držím palce i vám!

Související obrázek
Výsledek obrázku pro tumblr skinny

JSEM ZPĚT

20. srpna 2017 v 21:46 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Zlatíčka, jsem zpět.
Abych to vše ujasnila, řeknu vám, proč jsem tu nebyla a co se v tu dobu dělo. Prostě, nebyla jsem doma, jezdili jsme všude po rodinách a to znamená že jsem byla 24/7 furt s někým. Strašně mě rodiče hlídali. Takže jsem musela jíst a nebyla ta možnost to jít vyzvracet. Ani to, že bych cvičila. Nebyl čas.
Právě teď jsem znovu na té zkurvené váze - 59 kg. Cítím se strašně hrozně! Mám z toho hroznou depku, nesnáším se za to, že jsem to tak posrala.
Jenže teď už seru na ty debilní myšlenky na jídlo. Nastává tvrdý režim. Pokud zítra moje máma nebude nic vařit na oběd tak si dám hladovku. Mám 13 zkurvených dní na to zhubnout aspoň aspoň 7 kg, haha, jo, to je asi nereálný pro mě. Jsem s tou váhou tak hrozně v píči. Mimochodem, omlouvám se za sprostá slova, ale snažím se vám ukázat moje pocity.
Jsem tu zas mezi vámi, zlatíčka moje, chyběly jste mi :(

Mimochodem, totálně jsem si zamilovala její postavu a udělám cokoliv pro to, abych tak vypadala.

NEAKTIVITA

10. srpna 2017 v 0:29 | Lana Aria Wood |  Ostatní
OMLOUVÁM SE, že nejsou články. Nejsem doma a na mobilu se mi špatně píšou články.
Krátce řeknu jak na tom jsem - špatně. Absolutně nemůžu brát kontrolu nad sebou a všichni do mě všechno cpou, za 7 dní jsem nabrala 3 kg a ano, cítím se hrozně.
Držím vám palce a brzy se ozvu znovu.

3/8/2017

3. srpna 2017 v 17:11 | Lana Aria Wood |  Denní jídelníčky
No, co říct k jídelníčku.
Jak víte, plánovala jsem hladovku, protože jsem si myslela, že budu doma sama. Nebyla jsem, takže jsem musela jíst. Jsem docela dost smutná, že jsem snědla tolik kalorií. Aspoň, že jsem to vyplavala. Mohla jsem se vyhnout té večeři, no. Škoda. :(
Snažím se udržet, abych nešla zvracet..
Jaký máte názor vy?

--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Snídaně : nic 0 kcal
Svačina: nic 0 kcal
Oběd: chléb, zeleninový salát, grilované kuře 349 kcal
svačina: nic 0 kcal
večeře: 2 plátky bábovky, zeleninový salát 395 kcal
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
voda: 0,9 l
kalorií celkem: 744
pohyb: 1 h 35 min plavání (= -853 kcal)


Výsledek obrázku pro tumblr fat gifSouvisející obrázek

Kam dál