Co dál?

23. února 2018 v 17:22 | Lana Aria Wood |  Ostatní
Mám teď asi špatný období. Věci se mi serou v rukách. Myslím, že jsem příliš mladá na to být takhle smutná.

Kde bych začala? Asi tady. Bylo nějakého 16. prosince a mně napsal nějaký týpek, připadal mi povědomý tak jsem se na něj zeptala tehdejší nejlepší kamarádky. Jistě, znala ho. Řekla mi, že spolu něco před rokem měli, ale že spolu nespali. Fajn, nehodlala jsem se k tomu nějak víc vyjadřovat, prostě jsem si s ním psala. Byla s ním sranda, rozumněli jsme si. Začalo to mezi námi jiskřit, líbilo se mi to, chtěla jsem v tu dobu vztah. Po nějaké době jsme se chytli a začali se hádat, přidala se do toho i ta má kamarádka. Přestaly jsme se bavit jak s ní, tak i s ním. Pohádala jsem se i se svými dalšími kamarády, zrovna jsem v tu dobu měla rodinný problémy, ale to už je vedlejší. Po asi týdnu jsme se s tou kamarádkou daly ve škole do řeči a na plnou hubu mi řekla, že se spolu vyspali. Moc dobře věděla, že jsem kvůli němu pořád brečela, jak mě mrzí, že jsem se s ním pohádala.
Po nějaké době jsem jí já kráva tupá odpustila - život šel přece dál. Už byl leden a my se rozhodli, že by jsme si mohli udělat pěkný den, pustit film a dát si pizzu. Když už jsme byly u ní napadlo nás něco celkem debilního. A to, že by jsme se mohly zhulit. Zalezly jsme do sklepa, došel kamarád spálili jsme se všichni tři jak papriky a spokojeně odešly zase k ní. Nastal pořádný pocit hladu a tak to začalo. Dala jsem si KitKat, půlku pizzy, půlku plechu buchet, tyčinky, burákové máslo (na které mám, mimochodem, alergii) a dalších xxx věcí (ty kombinace byly fakt nechutné, to mi věřte). Takové malé ponaučení - nikdy nepečte pizzu, když jste zhulení. Ale to už je z cesty. Po dvou hodinách jsem odešla domů. Naštěstí jsem ten zhul celkem zajedla a dokázala jsem se chovat normálně, takže máma nic nepoznala. Namazala jsem si chleba a nacpala ho do sebe aby mámě nepřipadalo divný, že jsem celý den nic nejedla. Lehla jsem si asi v 8 večer a šla spát. Den na to jsem musela do školy, takže mi bylo ještě pořád špatně z toho jídla. A proč tohle vůbec vyprávím? Počkejte, k tomu se ještě dostaneme. Asi jsem ještě nezmínila to, že mám menší problém se sebepoškozováním. Rodina o tom nevěděla, samozřejmě. Takže jsem měla v tu dobu celé ruce a stehna dořezané, ještě do toho jsem jedla prášky, třeba tak denně 12 tabletek. Prostě sklony k sebevraždě.
A právě nastal ten den, kvůli kterému vlastně tohle vše píšu. Zrovna jsem byla nemocná, takže jsem celé dny jen spala. Byly nějaké dvě hodiny odpoledne a já se probudila. Přede mnou stála moje máma s tabletem v ruce, na kterém byl otevřený messenger. Můj. Abych to podrobněji vysvětlila, jeden den si moje máma chtěla půjčit můj tablet. Nevěděla jsem, že jsem na něm přihlášená na messengeru. Přečetla jsem si zprávy které mi ukazovala. Byly to zprávy od mé kamarádky. Zrovna mi psala, jestli má koupit ty gramy a kolik jí dám. Jistě, že jsem první zapírala, že jsem nehulila a tak. Přečetla si více zpráv a už se z toho vykroutit nešlo. Přiznala jsem, že jsem se s ní jednou zhulila. Máma mi samozřejmě nadávala, že na nás někdo pošle sociálku, že jsem feťačka a tak. Začala mi prohledávat školní tašku, jestli tam nemám trávu. Víte co jsem tam měla? Takový ten uzavíratelný sáček s potiskem marihuany. Naštěstí byl nepoužitý. Máma odešla a já si říkala, že už nic horšího být nemůže. Fajn, mohlo. Za chvíli tu byla máma znova. Vzala deku, kterou jsem byla zakrytá a odhodila ji. Vzala mojí ruku a podívala se na ní - nic tam nebylo. Vzala druhou a tam už byly řezné rány. Dala mi sakra velkou facku a začala křičet jestli jsem normální. Brečela a odešla. Pomalu jsem nevěřila tomu co je to za den. Do třetice všeho úžasného došel můj otec s tabletem na kterém byly moje nahé fotky. Zeptal se mě jestli tohle někomu posílám a zachvíli to ukázal mámě.
Na týden mi zabavili mobil a já doma měla peklo, no co se dalo čekat. Od teď vím, že všechny tajné konverzace patří na snapchat.
Každopádně, touha po sebevraždě je tu každý den a já mám větší a větší touhu to ukončit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti vzhled blogu?

Ano
Ne
Chce to ještě vylepšit

Komentáře

1 xskinnyx xskinnyx | Web | 23. února 2018 v 19:24 | Reagovat

muj byvaly blog quthin uz neprovozuju, ted mam tenhle, tak si me muzes zmenit v seznamu :)
prijde mi to jako typicky pribeh mlade holky :) uznavam, mas to ted tezke, ale fotit se naha a je opravdu pruser :-?  trava, to je samozrejme neprijatelne :/ a sklony k sebevrazde proc? :( pochopila bych, ze chces vse ukoncit kdyz prijdes o blizkou osobu..vem si, ze k tomu vlastne nemas duvod, ze se spis tak placas zivotem a nevis co s nim. doma mas ted peklo, ale je to opravnene :( promin, vubec te nepodporuju, ale stojim pri tobe! snazim se te pochopit, ale z meho pohledu je to tak jak to pisu :) zkus se bavit s nekym, kdo na tebe bude mit lepsi vliv, najdi si konicek, treba sport a zdravou vyzivu, budes mit ze sebe dobry pocit, kluka si urcite najdes! chce to cas, to prijde ani nevis jak, s holkama muzete chodit na ruzne akce (kde neni trava! :D ) a nekdo se najde :)
drz se nerezej se, nemysli na sebevrazdu je to hloupe, snaz se vse videt pozitivne a vazit si vseho co mas ♥

2 Ririan A. Ririan A. | Web | 24. února 2018 v 10:46 | Reagovat

Každý z nás má lepšie, aj ťažšie obdobia- verím, že ťa muselo najviac zasiahnuť to, ako to dopadlo s tým chalanom.. Keď nájdeš niekoho, ským ti je dobre, rozumieš si s ním- a aspoň chvíľu nemyslíš na tú sku*venú realitu a zrazu sa s ním niečo pokazí, veľmi to bolí.. poznám to. Ešte podraz od najlepšej kamarátky? Taktiež.. ale aspoň odhalila svoju pravú tvár. Čo sa týka toho hulenia, to už je horšie, ako na to prišli rodičia a všetky okolnosti okolo toho.. Ja osobne nehulím pretože nechcem a rodičia by ma asi vyhodili z domu. Neodsudzujem ľudí, ktorí áno, ale nedivím sa reakcie tvojich rodičov- muselo ich to dosť šokovať( ajkeď nabudúce sa radšej vždy odhlás). Tatko ti prezerať galériu naozaj nemusel, treba rešpektovať isté súkromie. A čo sa týka toho najpodstatnejšieho- nemáš vo s vojom okolí niekoho komu veríš, s ktorým by si sa mohla o svojom probléme porozprávať? Nikto si nezaslúži ostať pri takýchto myšlienkach sám.. Viem, že cítiš, že to nemá význam, ale MÁ- koncom sa nič nevyrieši, akurát bolesť rozšíri na tvojich blízkych. A to predsa nechceš.. si silnejšia, tak bojuj :) jedného dňa ťa život odmení

3 Alice Alice | Web | 24. února 2018 v 15:21 | Reagovat

Je mi hrozně líto to, čím si procházíš. Musí to být hrozné :-( S tou kamarádkou to znám moc dobře, hrozně dlouho jsem byla zamilovaná do jednoho kluka a když už to všechno začalo mezi náma vypadat nadějně, moje kamarádka se s ním vyspala a asi o týden později spolu začali chodit :-| Rozhodně to nevzdávej, rodičům dojde, že jsi ještě mladá a tak nevíš jak se se životem poprat, to je naprosto normální :-) Držím palce!

4 Loretta Loretta | E-mail | Web | 24. února 2018 v 23:38 | Reagovat

Ahoj :)
Tak trochu chápu, čím si procházíš. Není jednoduché se vypořádat s tolika zklamáními. Ale sebevražda není řešení. To je jenom důkaz, že už na to nemáš. Ale Ty jsi přece silnější! Také jsem v jednu dobu bojovala s takovými myšlenkami, pocity marnosti a beznaděje, že je celý svět proti mně. Nevěděla jsem, jak se ze své situace dostat a jediné řešení pro mě bylo neexistovat. Pak jsem ale našla něco, co mě baví, co ten můj prázdný život naplnilo, a najednou všechno začalo dávat smysl. Zkus si najít nějaký koníček, něco, co Tě bude bavit, za čím půjdeš. A neboj se, to zvládneš! Drž se ;)

5 B. B. | Web | 25. února 2018 v 14:21 | Reagovat

Já tohle třeba nesnáším, když se někdo někomu hrabe ve zprávách a už teď vím, že až budu jednou máma, nikdy to neudělám.
Co se týče hulení, tak s tím nemám žádný problém a ani moji rodiče ne. Nemají problém třeba jednou do roka to zkusit také. Sice nejsou nijak nadšeni, když to třeba 2krát do půl roku zkusím, ale nijak nešílí..
Snad bude brzo dobře :-(

6 Romi Romi | Web | 25. února 2018 v 16:36 | Reagovat

ted mám taky nasírací období :(

7 Clare Clare | Web | 25. února 2018 v 16:38 | Reagovat

Ahoj zlato. To mě hrozně mrzí. Sama se už od 13let sebepoškozuju a vím, jaké to je, když rodiče reagují TAK JAK NEMAJÍ, což se stalo i ve tvém případě. Rozhodně to nenechávej jen tak. Najdi si psychoterapeutku, která ti bude rozumět a bude schopná si promluvit i s tvými rodiči, kterým vysvětlí, jak by měli v takové situaci jednat SPRÁVNĚ. Protože tohle je těžký a ještě těžší je, když tě rodiče nechápou. Mně se tehdy máma nejdřív vysmála a pak jsem taky dostala vynadáno. Takhle se ale nic nevyřeší. A doporučuji to řešit co nejdřív. Protože já vím, že kdyby se to řešilo už tehdy, byla bych teď úplně někde jinde. Asi bych normálně studovala a neskončila na spoustě prášků a neléčila se rok ve stacionáři místo toho, abych chodila do školy.
Na to hulení si dej vážně pozor, protože nikdy nevíš, co se v tobě skrývá. Někdo hulí denně a není mu nic. Já si párkrát dala trávu, jednou LSD a rozjela se mi slušná psychóza s náběhem na schizofrenii. Pořád s ní bojuju. A vím, že už si nikdy nic nedám. Teď kvůli tomu nemůžu ani alkohol. Takže pozor na to.
Držím ti palce, ať všechno dobře dopadne a kdyby jsi cokoli potřebovala, napiš!
Netrap se už dál a vyhledej pomoc.
Clare

8 Jess Jess | Web | 4. března 2018 v 15:27 | Reagovat

Promiň, že to takhle napíšu, ale ty jsi fakt hrozná kráva. Rodičům se nedivím, jen bych tě poslala navíc odborně vyšetřit..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama